Proč věřit v Boha?
Člověk nemůže být bez Boha. Bez Boha nelze vůbec být. Bůh je pramen všeho bytí čili veškeré existence. On je Jediný, který přivádí lidi, zvířata i věci z nejsoucna v jsoucnost - dává jim existenci. Tvoří z ničeho - přivedl vše z nebytí v bytí... Člověk má schopnost toto tajemství postihnout nikoliv rozumem nýbrž láskou.
Život bez Boha není šťastný a člověka nemůže takový život plně uspokojit. Člověk není něčím tak nízkým a malým, aby jej mohlo plně uspokojit cokoliv omezeného, konečného a pomíjivého - velikost člověka, stvořeného jako Boží obraz, se projevuje především tím, že se nespokojí s žádnou náhražkou, že stále hledá, dokud nenalezne Nevyššího, tím, že ho může uspokojit jedině sám Bůh. "Bůh je láska," praví Písmo. Bez lásky nelze šťastně žít.
Bůh tvořil vše z lásky. Člověka stvořil jako blaženého a nesmrtelného. Mezi člověkem a Bohem však vznikla přehrada. Tu stěnu oddělující člověka od Boha vybudoval kdysi v dávnověku člověk, když podlehl pokušení ďábla. Této hradbě, která začala lidem bránit v těsném obecenstvím s Bohem, říkáme hřích. Je to nedostatek lásky a důvěry k Bohu, jsou to zlé skutky. Následkem hříchu je smrt. Hřích totiž pokazil vnitřní duchovní uspořádání člověka, který se tím stává smrtelným. Člověk sám již nebyl schopen tuto hradbu překonat a zbořit, neboť tím, že se oddělil od Boha -- pramene života -- ztratil své původní schopnosti a síly. Tento defekt se projevuje neschopností člověka plně a stále milovat, náklonností k hříchu aj.
Přehradu hříchu mohl zbořit jedině Bůh. A Bůh to začal připravovat hned v tom okamžiku, kdy člověk tuto hradbu vztyčil a stal se kvůli tomu smrtelným - začal umírat. Proč Bůh dovolil člověku, aby zhřešil, proč ho nechal, aby se odvrátil od svého Stvořitele a propadl smrti? Bůh totiž stvořil člověka jako svůj obraz; člověk je tedy svobodným obrazem svobodného Boha. Kdyby ho Bůh vrátil k sobě násilím, pak by narušil jeho svobodu, a tím by zničil lidskou podstatu, která je Božím obrazem. Proto Bůh nevrátil padlé lidi k sobě násilím, ale začal je postupně připravovat k přijetí jeho plánu spásy. Vedl a duchovně pěstoval jeden vybraný národ (Izrael), kterému se zjevoval a učil jej. To proto, aby tento národ mohl vydat ženu, ze které se bude moci narodit vtělený Bůh. Trvalo to několik tisíc let; pak se narodila Matka Boží - Panna Marie, která porodila Ježíše Krista.
Pán Ježíš Kristus byl vtělený Bůh - je tedy Bůh i člověk. V Jeho Osobě se opět spojilo lidství s Božstvím. Napravuje to, co první lidé pokazili. Ježíš Kristus vzal na sebe hříchy lidí, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus Spasitel rozbořil onu hradbu nepřátelství a vybudoval cestu, po níž kráčejí ti, kteří uvěřili Bohu a svobodně se rozhodli vrátit se zpět domů - k Bohu, do věčných příbytků u Otce. Spasitel otevřel lidem cestu k odpuštění hříchů, k lásce, která přesahuje lidskou představivost a veškerou lidskou omezenost. Láska je cestou k nesmrtelnosti a blaženosti bez konce.
Zdroj:
http://www.orthodoxia.cz/why_be.htm
Δεν υπάρχουν σχόλια:
Δημοσίευση σχολίου